OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování

V poslední době se jako "módní" příslušenství k celé řadě dražších fotografických přístrojů dodává místo drátěné nebo kabelové spouště infračervené dálkové ovládání. Bohužel, ne vždy je na trhu a jeho cena se někdy  blíží bazarové ceně klasické kinofilmové zrcadlovky...Měl jsem v úmyslu se pokusit o jeho amatérskou výrobu a proto jsem provedl několik pokusů, jejichž výsledky zde nabízím.

Nejprve bylo potřeba zjistit, na jaké impulsy Pentax *ist D reaguje. Nejjednodušší by, pochopitelně, bylo získat alespoň na odpoledne originální ovladač. To se mi ale nepodařilo, protože v době, kdy jsem se touto myšlenkou zabýval, nebyl v zahraničních internetových obchodech dostupný. A jeho avizovaná cena okolo 80 USD mne, přiznám, také odradila.

Proto jsem zahájil experimentální část bádání - posbíral jsem v domácnosti všechna dálková ovládání, přepnul Pentax do příslušného režimu - a mačkal jeden čudlík za druhým.

Úspěch se dostavil při použití univerzálního programovatelného ovladače MAK 2000, nastaveného do režimu komunikace s TV přijímačem VESTEL Diamond. Při stisknutí každého z tlačítek pro přepínání kanálů, stejně jako programovacího tlačítka OK přístroj exponoval obrázek.

Dosah tohoto dálkového ovládání, obsahujícího 1 IR LED diodu, byl podle místních podmínek v rozmezí 8 - 12 metrů :-).

Abychom mohli generovat potřebný signál, je zapotřebí změřit jeho průběh. Samozřejmě bychom mohli dálkové ovládání odkrytovat a k vývodům IR LED diody připojit osciloskop. (Obávám se, že bez pomoci osciloskopu se v tomto případě neobejdeme. Zkoušeli jsme měřit signál pomocí Palmtopu a odpovídajícího programu, ten však nezobrazil průběh signálu).

Pro měření jsem zapojil jednoduchý obvod (levá část obrázku). Jako zdroj napětí posloužila plochá baterie, v sérii s ní zapojený libovolný fototranzistor ( "šuplíkové "zásoby, vyzkoušený FT - 1 z bývalého SSSR, KP101 Tesla). Tyto fototranzistory byly určeny pro snímání údajů z děrné pásky a jsou proto dostatečně rychlé - max. kmitočet je okolo 2 MHz. Fototranzistory uvedených typů snášejí max. proud okolo 20 - 30 mA, takže proud v obvodu, omezený odporem sluchátek ( 4 kOhm) na cca 1,12 mA je ohrozit nemůže. Pokud by někoho napadlo do obvodu místo fototranzistoru zapojit klasický fotoodpor, nedočká se úspěchu. Fotoodpor na změny osvětlení reaguje natolik pomalu, že průběh měřeného signálu nezachytíme s potřebnou přesností.

Sluchátka v obvodu mají dvojí účel - jednak slouží jako zátěž fototranzistoru, na které snímáme průběh přijímaného signálu, jednak nám poskytují akustickou kontrolu toho, že obvod je v pořádku a měříme správný signál...při nasměrování fototranzistoru na žárovku či zářivku pochopitelně uslyšíme tón o kmitočtu 50 Hz :-)

Po zapojení obvodu zbývá přiblížit dálkové ovládání k fototranzistoru, sepnout příslušné tlačítko a nalézt jejich vzájemnou polohu, při které je signál ve sluchátkách nejsilnější. Pro pohodlnější měření (nemáme-li k disposici ochotného pomocníka či pomocnici) tlačítko zaaretujeme v sepnuté poloze - lepenkou, zatížením a pod.

V konkrétním případě - dálkové ovládání MAK 2000, stisknuté tlačítko "OK" jsem naměřil následující průběhy :

Záznam jednoho povelového impulsu	Začátek povelového impulsu - podrobnost	Střed povelového impulsu - podrobnost

Z naměřeného průběhu jednoho povelového impulsu je zřejmé, že je tvořen celkem 13 pulsy o kmitočtu okolo 300 Hz. Všechny pulsy jsou stejně dlouhé jako mezery, pouze druhý puls je dvojnásobně dlouhý stejně jako mezera mezi 7 a 8 pulsem. Přitom (jak je ze zvětšených obrázků zřejmé), jsou pulsy ještě modulovány vyšším kmitočtem - cca 35 - 37,5 kHz.

Infračervené ovládání Pentaxu *ist D tedy vychází z klasického systému univerzálních dálkových ovládání, kde se generuje pevný počet pulsů (v tomto případě 15+1), modulovaných ještě nf signálem vyššího kmitočtu . Informace je přitom vyjádřena systémem PCM - délkou jednotlivých impulsů či mezer. V tomto případě potřebnou informaci přenáší chybějící mezera mezi druhým a třetím pulsem a chybějící impuls mezi 7 a 8 pulsem.

Konstrukce generátoru pulsů tohoto charakteru by si vyžádala buď použití speciálního obvodu pro dálkové ovládání (nejjednodušší řešení), nebo složitější konstrukci z číslicových obvodů a generátoru NE555. Přitom užitná hodnota podobného zařízení není, podle mého názoru, natolik velká, aby se náklady a vynaložená práce vyplatily.

Použití bezdrátového ovládání poněkud (proti kabelové spoušti však minimálně) snižuje nebezpečí "rozklepání" přístroje pří snímcích s dlouhoohniskovými objektivy, nebo speciálními redukcemi ( mikroskop a pod.). Protože se jedná většinou o omezené použití, předpokládám, že TV ovladač za 200,- Kč poslouží přibližně stejně.

Pokud by však někdo byl přesvědčen, že se bez bezdrátového dálkového ovladače neobejde, naskýtá se jako podstatně přínosnější řešení konstrukce samostatných obvodů, napojených do konektoru pro kabelovou spoušť. V tomto případě bychom mohli namísto PCM použít například amplitudovou modulaci IR paprsku nf signálem, což by nám umožnilo přenášet více povelů...

Při vhodné konstrukci (například "Fotografický kombajn" Dr. L. Kellnera, Amatérské rádio 7 a 8/1973) můžeme získat podstatně lepší soubor doplňků, které nám umožní bezdrátově (světlem, zvukem, ultrazvukem, radiovým vysílačem) ovládat závěrku přístroje. Po menším rozšíření některých přístrojů (například radiového vysílače a přijímače) můžeme dosáhnout i toho, že budeme moci ovládat i funkci autofokusu. (Podle údajů výrobce tuto funkci IR dálkové ovládání Pentaxu neumožňuje). Inspirativní v tomto směru může být například kniha J. Wojciechowského Amatérské elektronické modely, nakladatelství Alfa Bratislava 1972.

Obrazovka osciloskopu BM 450 byla snímána časem 1/25 sec, clona 3,5, objektiv Sigma 2,8/28 mm MACRO, Pentax *ist D.