 |
OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování |
|
Údolím Šembery |
||||||||||||||||||||
|
Dovolte, abych Vás pozval na výlet do romantického údolí, ležícího na východ od Prahy mezi Kostelcem a Českým Brodem. Trasa je vhodná pro pěší a s menším omezením i pro cyklistický výlet. Své putování tentokrát zahájíme v Kozojedech. Příjezd je možný z Prahy buď autobusem, nebo po staré Kutnohorské silnici (č.2), kde odbočíme před Kostelcem nad Černými Lesy do Kozojed. Zaparkovat můžeme před místní restaurací, nebo v obci – vhodných míst je dostatek. Z Kozojed vyrazíme asfaltovou silničkou po zelené značce a mezi poli dorazíme ke kostelu Svatého Martina s přilehlým hřbitovem, který je v rovině zdáli viditelný.
Je to ojediněle zachovaný románský empírový objekt, postavený před r. 1200. Jeho vzhled poznamenaly četné požáry, dnešní úprava je převážně barokní. Z původní stavby zůstala románská apsida na půdorysu protaženého půlkruhu s gotickými opěráky. Dominantou širokého okolí je kostelní věž s dřevěným podsebitím a šindelovou střechou. Kostel je jediným pozůstatkem zaniklé vsi ze 13. století, která stávala v jeho blízkosti na území dnešní třešňovky. V blízkém okolí byly objeveny zbytky několika dalších vsí ze stejného období. Po prohlídce kostela (který nebyl v době mého putování otevřen) pokračujeme lesní cestou do bývalé trampské osady Colorado, která po r. 1945 položila základy ke vzniku spojených trampských osad Kozolupských.
O historických nálezech v okolí nás informuje i dřevěná tabule u příjezdové cesty. Přesto, že mnoho chat již „prošlo procesem modernizace a přestavby“, zejména později v lese procházíme kolem několika typických trampských srubů – bez elektřiny a dalších vymožeností civilizace. Během cesty doporučuji mít přístroj v pohotovosti. V lesích můžeme potkat srnce, divočáky, zajíce, sovy…
Stále po zelené značce pokračujeme okolo starého slovanského hradiště – v lese jsou rozeznatelné zbytky valů – až dojdeme k rozcestí, kde se zleva připojuje žlutá značka. Chceme-li si prohlédnout zbytky dalšího hradiště a hrádku Šember, z rozcestí vystoupáme pozůstatkem neznačené lesní cesty vlevo přímo do svahu. Po krátkém stoupání se ocitneme na plošině, která je z archeologického pohledu velmi významná.
Na strmém ostrohu, který ze tří stran prudce spadá do údolí a na čtvrté byl překopán příkopem a doplněn mohutným valem, leží pozůstatky hradiště, nazývané dnes Hradiště u Doubravčic. Místo bylo osídleno od starší doby bronzové po slovanskou. Hradiště vzniklo v 7. století a patří k nejstarším slovanským opevněním v Čechách. Bylo opěrným bodem kmene Zličanů při hranici s územím Čechů. Na nejzazším místě ostrohu, za dalším ve skále vylámaným příkopem, byl ve středověku postaven gotický hrádek Šemberk, připomínaný v roce 1358. O 200 let později byl již pustý. Zachovaly se z něj nevelké zbytky, kusy zdí z mohutných kamenných kvádrů nad příkopem a nezřetelné základy dalších staveb.
Přibližně mezi lety 1970 – 1980 zde probíhal archeologický výzkum, jehož pozůstatkem je jednak příjezdová cesta, po které jsme přišli, jednak i rozpadající se přístřešky archeologů… Po prohlídce valů a pozůstatků hrádku se vrátíme zpět na zelenou značku a po lesní cestě pokračujeme cca 1,5 km až k silnici Český Brod – Kostelec nad Černými Lesy, kde je rovněž rozcestí turistických značek. Pokud chceme pokračovat dále údolím Šembery, cesta byla proti podkladům turistické mapy přeznačena a musíme pokračovat po silnici přes můstek směrem na Český Brod ( původně červená značka) po žluté a modré značce.
Rozhodneme-li se pro návrat, můžeme jít po červené značce podél Šembery směrem na Dolánky. Vzhledem k obtížnému terénu však tuto cestu nepovažuji za vhodnou, pokud jsme vyrazili na cyklistický výlet. Procházíme romantickým údolím Šembery, kde potok má na několikakilometrovém úseku horský charakter a stržené můstky svědčí o tom, že i Šembera se umí pořádně rozvodnit…Asi po kilometru získává potok opět klidnější podobu a mezi chatami procházíme až k požární nádrži, kde se můžeme při pěkném počasí vykoupat. Pokud se chceme osvěžit i jiným způsobem, po několika desítkách metrů narazíme na letní restauraci. A potom nám zbývá již necelý kilometr zpět do Kozolup.
Chceme-li pokračovat dále, za suchého počasí bez kol můžeme jít "po vrstevnici" neznačenou stezkou podél potoka. Stezka vede místy v prudkém svahu, takže je nutno dávat dobrý pozor, abychom nespadli z výše několika metrů do potoka. Za tuto námahu se nám však Šembera odvděčí romantickými meandry s písčitými místy. Nedoporučuji však tuto cestu absolvovat za mokra, s dětmi nebo jízdními koly. Stezka asi po kilometru ústí mezi chaty, kde přejdeme můstek a pokračujeme po polní cestě až k silnici, kde se napojíme na žlutou turistickou značku.
Pokud volíme méně náročnou variantu, pokračujeme z rozcestí po silnici po žluté turistické značce směrem na Český Brod a asi po 1,5 km odbočíme přes můstek na lesní cestu podél potoka (modrá značka). Cestou podél potoka můžeme pokračovat asi 3 km do Tuchorazi, kde máme možnost nastoupit na autobus do Českého Brodu. Neměli bychom však zapomenout prohlédnout si alespoň zvenčí (majitel, kterému byla tvrz v restituci v r. 1992 vrácena, neumožňuje prohlídku) tuto zajímavou tvrz.
Obci Tuchoraz v údolí Šembery dominuje věž tvrze, vynikající ukázka pozdně gotické architektury z počátku 15. století. Tvrz byla založena již koncem 13. století a v 70. letech 15. století zcela přestavěna na hrádek čtvercového půdorysu, obehnaný hradbou a příkopem. Palác byl v r. 1770 zbořen a zdivo rozebráno na stavební materiál. Kromě části ohradní zdi, trosek paláce a sklepa se dochovala téměř v původní podobě mohutná čtyřpatrová hranolová věž se schodišťovým přístavkem a průjezdem v přízemí. Ve 2. patře má obytnou síň, sklenutou krásnou hvězdicovou klenbou. U málokterého objektu se nám dochovaly tak přesné informace o stavbě, jako právě tady. Na kamenné desce, zasazené do věže nad vchodem, je landštejnský znak a text, uvádějící, že tato věž byla vystavěna roku 1474 na náklad Mikuláše z Landštejna, nejvyššího písaře desek království českého mistrem Květoněm. Tvrz později přešla do vlastnictví pánů Smiřických a koncem 19. století do vlastnictví rodiny současného majitele. Rodina majitele byla v r. 1945 odsunuta pro kolaboraci s Němci, v r. 1992 byl však jejich potomkům majetek v restituci vrácen. Věž byla státem nákladně rekonstruována a od 80. let do r. 1992 byla přístupná veřejnosti. Současný majitel prohlídku neumožňuje. Budete-li mít štěstí jako já a zastavíte-li se s místními obyvateli na kus řeči, může se vám dostat odborného výkladu o historii této tvrze od bývalých průvodců, kteří žijí nedaleko…A potom se také můžete dozvědět, co se povídá o pokladu, který věž ukrývala. Že o žních v r. 1837, když všichni byli v polích, přijel do obce černý kočár se dvěma zahalenými muži v doprovodu zedníka z Českého Brodu. Muži si od správce vyžádali klíč od věže, po nějaké době do kočáru vynesli okovanou truhlu a rychle odjeli. Správce potom zjistil, že v podkroví věže je ve zdivu vylámaný otvor…Mezi lidmi se povídá, že se jednalo o poklad pánů Smiřických, ale ony dva tajemné muže se nepodařilo nikdy najít. V Tuchorazi se můžeme občerstvit v restauraci Na hřišti nedaleko od tvrze. Chceme-li zde výlet ukončit, je v obci autobusová zastávka. Můžeme také pokračovat dále, až do Českého Brodu. Od tvrze sejdeme zpět na turistickou značku a pokračujeme necelé 4 km přes hráz Mlýnského rybníka a po asfaltové silnici okolo rybníku Podviňák a kempu do Českého Brodu na autobusovou nebo vlakovou zastávku. |
