 |
OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování |
|
Údolím Radotínského potoka |
||||||||||||||||
|
Každá společnost, každý člověk má své tradice. Někdo chodí pravidelně do hospody, sedí na "svém" místě u "svého stolu" se "svými kamarády".... My chodíme již řadu let 1. ledna ráno na Novoroční výpravy. Pro rok 2004 jsme zvolili putování Radotínským údolím. Letos byla účast komorní...Ivo, Ondra, David a já. Praha má nejen velké množství historických památek, ale i pěkné a turisticky vděčné okolí. Až na území města zasahuje východní výběžek CHKO Český kras, jehož součástí je i přírodní rezervace Radotínské údolí o rozloze 104 ha. Údolí modeloval Radotínský potok, který můžeme vysledovat až k Úhonicím. Pro turisty a fotografy je však zajímavější jeho dolní část - od Tachlovic, Chýnice nebo Chotče. Celá oblast Radotínského potoka je již dlouhou dobu osídlena - v době nějvětšího rozkvětu, v 17. století na potoce klapalo 22 (!) mlýnů... Radotínský potok ve svém dolním toku pod Chotčí vytvořil malebné partie s četnými vápencovými skalami. Ve skalách je i několik jeskyněk, například při ústí Kopaninského potoka jeskyně Pod Vějířem. Nápadné útesy tvoří většinou výrazně vrstevnaté a zvrásnělé vápence, rostou tu lesy s přirozenou skladbou dřevin, především dubohabrové háje se zbytky šípákových doubrav a suťových porostů s javorem a lípou. Příkré svahy hostí teplomilná společenstva s bohatou květenou i faunou drobných bezobratlých živočichů. Roste tu například včelník rakouský, kavyl Ivanův, třemdava bílá, modravec tenkokvětý, hrachor panonský, v lesích oměj vlčí, jaterník trojlaločný, lercha jarní a další. Bohaté je i zastoupení motýlů a brouků. Území velmi trpí těžbou ve vápencových lomech. je zde velké množství nalezišť zkamenělin nejen trilobitů, ale i nejstarších rybovitých obratlovců. Možností, odkud lze výpravu zahájit, je samozřejmě několik. Tachlovice, Chýnice... my jsme za výchozí bod zvolili obec Choteč, kam se snadno dostaneme autobusem MHD od Radotínského nádraží. Ves Choteč je poprvé připomínána v r. 1336. V patrovém objektu statku jsou zbytky tvrze z 15. století s fasádou, zdobenou fragmenty sgrafit. Na kopci nad obcí stojí kostel Svaté Kateřiny, barokní stavba z let 1697 - 99, vystavěná patrně podle staršího návrhu J.B.Matheyho, se dvěma mohutnými věžemi. Požár jedné z nich v r. 1856 napomohl k odhalení děsivé události. Zřícené zdivo tehdy zavalilo chrámovou hrobku, roztříštilo náhrobní kámen a odkrylo mumifikovanou mrtvolu správce velkostatku. Odtržené a na zem shozené víko rakve, ale především na kost okousané prsty nebožtíka prozradily, že nebožák byl omylem pohřben zaživa. Vzhledem k datumu a klimatickým podmínkám jsme upustili od prohlídky těchto pamětihodností a od autobusové zastávky jsme rovnou prošli obcí po zelené značce dolů z kopce. Po několika desítkách metrů jsme přišli na křižovatku s červenou turistickou značkou, po které jsme vyrazili směrem vpravo. A zanedlouho, u malého rybníčku narážíme na náš první zachovalý mlýn - U Veselých, dříve Měchurovský.
Podél potoka jsme pokračovali údolím po červené značce. Potok překonává značný výškový rozdíl, proto je místy docela divoký a můžeme objevit i malý vodopád...Pokračujeme nepříliš hustou chatovou zástavbou, až dorazíme do bývalých trampských osad Západní míle a Ariana.
V osadě Západní míle bude v letních měsících pravděpodobně možnost občerstvení v originálním saloonu, pokud se ovšem nenecháme vystrašit varovnou tabulkou. Že by v Radotínském potoce žili žraloci ???
Mezi osadami Západní míle a Ariana se spád potoka snižuje, potok se uklidňuje, ale zároveň rozlévá do šířky. Musíme počítat s tím, že další část cesty může vést po břehu potoka po cestě necestě, která je místy i pod úrovní hladiny potoka. To znamená, že zejména po deštích bychom měli počítat s nutností brodění. Naštěstí pro nás, byla zima, místy bláto, místy nmrzlo, ale brodit jsme se nemuseli...Prošli jsme okolo jednotlivých chatek osady Ariana, hospodářským dvorem Kalinova mlýna a tam jsme vstoupili na území vlastní přírodní rezervace Radotínské údolí. V těchto místech jsme se dostali do nejromantičtější části, kde Radotínský potok prořezává silurské a devonské vrstvy. Prošli jsme opuštěným kaňonem, jehož okolí je tvořeno skalní stepí...
Pokračovali jsme okolo Taslarova (Rutického) mlýna, nad nímž je lom se známým nalezištěm trilobitů. Po několika stech dalších metrů jsme dorazili k silnici Radotín - Ořech v oblasti Cikánky. Na Cikánce (zajímavé je, že dříve se nemuselo říkat Na Rómce, Rómka - jestlipak to někdo taky přejmenuje ???:-)) se těžil mramor již od 13. století. Z lomu Na Cikánce pochází například jeden ze základních kamenů Národního divadla a mramorový obklad stanice metra Sokolovská...
V tomto místě máme dvě možnosti...Chceme-li se věnovat sběru trilobitů nebo geologickému bádání, můžeme prozkoumat lomy u osady Cikánka, tzv. disharmonické vrásnění vápenců na skále nad Cikánkou, Orthocerový lůmek, Radotínské skály...a dojít až do Radotína. My jsme zvolili druhou variantu a po červené značce jsme pokračovali kolem autobusové zastávky, okolo Lochkovského profilu, Zmrzlíku a kaolínového dolu až k rozvodně vysokého napětí...
Odtamtud nám zbýval už jen kousek cesty do Slivence, kde přes pesimistické předpoklady některých jedinců byla otevřená restaurace a kde jsme se tedy opožděně naobědvali. A potom už zbývalo jen od kostela dojet autobusem zpátky na Smíchovské nádraží. I přesto, že padal sníh a nemohli jsme hledat trilobity a fotografovat vzácné rostliny, shodli jsme se na závěru, že se do této lokality vrátíme někdy na jaře nebo počátkem léta...
|
