 |
OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování |
|
Údolím Sázavy I. |
||||||||||||||||||||
|
Dnes bych Vás chtěl pozvat, abyste s námi objevovali čarokrásné údolí Sázavy. Je to oblast, hojně navštěvovaná trampy, čundráky, vodáky i dalšími milovníky přírody. Do tohoto kraje jezdíval hledat klid a pohodu například Otakar Batlička, Radovan Šimáček sem situoval svojí historickou detektivku Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318... Je to kraj, kde na každém kroku potkáváme historii. A tahle pozvánka na výlet ukazuje jen malý kousek toho překrásného kraje...první, a věřím, že ne poslední.
Pro tenhle poznávací výlet, inspirovaný právě historickou detektivkou Radovana Šimáčka, jsme zvolili s ohledem na dopravu okružní trasu. Do železniční zastávky Lštění se dostaneme vlakem docela slušně a kdo přijede autem, může ho nechat stát ve vesnici. Ze Lštění jsme vyrazili po modré značce...tedy přesněji po kolejích ve směru další jízdy vlaku z Čerčan a po chvíli jsme na modrou značku narazili. A po asi kilometru celkem slušného stoupání jsme dorazili ke kostelíku Sv. Kiliána na Hradiště.
U kostelíku se nachází hřbitov s barokní bránou a vyznačeným letopočtem 1731, na kterém je pohřben mladočeský politik, poslanec a zakladatel naučné knihovny "Matice lidu" MUDr. Eduard Grégr (1827-1907). Od kostelíčku pokračujeme dále po modré značce na rozcestí Nosákov a dále po žluté značce k samotám Dubsko. Asi po jednom kilometru odbočuje žlutá značka z polní cesty ostře vpravo. Chceme-li si prohlédnout zbytky hradu Dubá (později nazývaného Stará Dubá) můžeme pokračovat po neznačené polní cestě přímo ke zřícenině. My jsme pokračovali po žluté značce až trati, takže jsme si cestu zpestřili o stoupání po druhém břehu potoka ke hradu. Dubá, podle románu sídlo Ondřeje z Dubé, nejbližšího souseda Ondřeje ze Zlenic. Zřícenina leží (stejně by mne zajímalo, proč všichni píší, že hrad leží, když stojí :-) ) na zalesněném skalnatém ostrohu nad levým břehem řeky. Ranně gotický hrad založil ve 2. polovině 13. století některý člen rodu Benešoviců, jehož potomci se pak psali z Dubé. ( Z této větve pocházel i Jan Roháč z Dubé, poslední vůdce husitů, zajatý a popravený po dobytí hradu Sion). V době zápasů Václava IV. s odbojnou panskou jednotou se uvádí přívrženec krále Vaněk z Dubé, který se r. 1399 zúčastnil domácí války mezi lapky. Zajatí protivníci byli tehdy uvězněni právě na Dubé. V plenění pokračoval i Vaňkův spojenec Jan Zúl z Ostředka – zmocnil se Dubé a odtud ovládal celý kraj. Tuto epizodu však ukončila r. 1404 zemská hotovost, která hrad dobyla , Jana zajala a předala spravedlnosti. Před polovinou 15. století byla Dubá připojena ke Komornímu Hrádku. R. 1466, kdy byla majetkem Bohuše Kostky z Postupim, hrad oblehlo, dobylo a rozbořilo vojsko krále Jiřího z Poděbrad. Z poměrně rozsáhlého hradu vysoké kvalitativní úrovně, jednoho z mála šlechtických sídel 2. poloviny 13. stol., které svým typem konkurovalo královským hradům s obvodovou zástavbou, se nedochovalo mnoho. Dnes tu můžeme vidět především zdivo velké budovy na hlavním nádvoří, zbytky ohradní zdi, torzo kaple sv. Klimenta a zadní část zdiva čtyřkřídlého paláce s okenním otvorem. Ve střední části hradu stávala velká věž, po dobytí hradu v r. 1466 zjevně úmyslně roztrhaná střelným prachem, jejíž trosky zavalily zdivo okolních budov. Podstatná část hradu je tedy ukryta pod tímto závalem a může dodnes skrývat mnohá překvapení. ( Odborníci a archeologové tomu říkají "zavřený hrad" ). Na plošině u přístupové cesty jsou dodnes patrny pozůstatky tábora obléhatelů, na JZ straně za údolím malého potoka i palebná postavení děl.
Další pozoruhodností Staré Dubé jsou zbytky podhradního městečka Odrance na úpatí svahu u Sázavy SV pod hradem. Stojí i dvě věžovité brány městečka a jedna hranolová hradební věž. Areál Odrance však poněkud narušuje železniční trať, která jím napříč v těšné blízkosti bran prochází. Na stavu zdi, chránící Odranec od řeky, se negativně podepsaly i povodně v r. 2002.
Po prohlídce zbytků podhradí můžeme pokračovat po žluté turistické značce až do Hvězdonic. Tato značka nás dovede k restauraci U Kuželků, kterou můžeme vřele doporučit. Jídlo dobré, obsluha milá a ceny lidové :-) Po moderní zavěšené lávce, vybudované koncem 70. let překročíme Sázavu a po červené značce (ano, jsme na známé Posázavské stezce) pokračujeme po břehu řeky mezi chatami a menší zástavbou, okolo státem chráněných dubů až k rozcestí Poddubí. V době naší návštěvy tam byla k disposici chátrající "občerstvovna", kde bylo možno zakoupit pití a tatranky...Po dalším asi 1,5 km chůze po břehu řeku (pozor na kola, cyklistů je na téhle "magistrále" za pěkného počasí moc a moc) dorazíme k Hlásce či Zlenicím. Je to jeden z posázavských hradů, hojně navštěvovaný trampy a vodáky. Jeho zřícenina stojí na ostrohu nad ústím potoka Mnichovky do Sázavy. Hrady byl založen v 1. polovině 14. století. Poprvé se uvádí v r. 1351 jako majetek Jana ze Zlenic. Brzy potom jej získali páni z Dubé, z nichž Ondřej IV. z Dubé na Zlenicích byl v letech 1343 – 94 nejvyšším sudím. V r. 1412 tu zemřel Ondřej z Dubé, autor spisu „Výklad na právo země České“. Zlenice zpustly kolem r. 1460, jako zbořené se výslovně uvádějí v r. 1465. Došlo k tomu zřejmě během poděbradských válek, kdy hrad – tehdy majetek Kostků z Postupim – pravděpodobně dobylo a zničilo královské vojsko. Zlenice patřily k hradům s blokovou disposicí, u nichž jednotlivé stavby vzájemně srůstají do jednoho většího celku. Dochovalo se zdivo velké věže, obytných staveb, brány hradeb se zaoblenými nárožími a príkopy. Ke zřícenině si zajdeme nějakých 200 - 250 m vpravo ze značené cesty.
Po prohlídce Hlásky můžeme využít možnosti občerstvení, případně se i vykoupat v lázních "Pod Hláskou". Podle mapy zde má být v provozu i přívoz, který umožňuje přístup do obce Zlenice s bohatým výběrem občerstvoven. Protože v době našeho putování přívoz v provozu nebyl, pokračovali jsme dále po červené značce do Čtyřkol a přes most zpátky do Lštění. Chceme-li si cestu zkrátit, odbočíme po žluté značce do Senohrab, kde je zastávka ČSD i autobusů. Naše parta pojala tento výlet jako "podzimní fotovýpravu". A Ivo, který se té činnosti ochotně ujal, shromáždil obrázky i názory jednotlivých účastníků a akci věnoval samostatnou stránku.
|
