OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování

Měření exposice IV.

Ruční měření exposice :

Minule jsme si řekli, na jakých základech pracuje měření automatické. Tzv. kreativní programy jsou možná poněkud sporným, nicméně komerčně úspěšným vylepšením automatiky. Pokud nám však opravdu záleží na vysoké kvalitě nějakého snímku, nebo chceme sami experimentovat, pořád zůstává nejjistější, byť časově náročnější ruční měření exposice. Jak tedy na to ?

Základní způsoby práce s exposimetrem máme v následující tabulce :

Grafické znázornění	Co měříme	Jak měříme
	Měření odraženého světla	Exposimetr zamíříme z místa, odkud fotografujeme na fotografovaný předmět bez ohledu na to, jak je od nás vzdálený. Je to nejčastěji používaný způsob měření, poskytuje však ve většině případů nejméně přesné výsledky. Použít lze jen při snímcích vzdálených objektů a snímcích krajin bez popředí. Tuto metodu používají všechny přístroje s vestavěným exposimetrem, poloautomatické, automaty i digitální. Vhodným rozvržením měřících segmentů, případně použití režimu bodového měření lze nevýhody metody do značné míry eliminovat (viz předchozí kapitola).
	Měření dopadajícího světla	Před čidlo  exposimetru předsuneme mléčně zbarvený filtr (případně polokouli) a měříme světlo, které dopadá na objekt. To znamená, že čidlo exposimetru natočíme směrem ke světelnému zdroji. Smyslem mléčně zbarveného filtru nebo polokoule je zrušit směrové vlastnosti optických prvků exposimetru tak, aby byl měřen souhrn veškerého světla, dopadajícího na fotografovaný objekt. Používá se hlavně při snímcích ploch, které nadměrně pohlcují, nebo naopak odrážejí světelné paprsky.
	Měření odraženého světla	Tak takhle pracuje měření u TTL fotopřístrojů. Využíváme úhel měření exposimetru k tomu, abychom měřili odražené světlo pouze od předmětu snímku. Fotografujeme-li portrét nebo menší předměty, snažíme se měřit co nejblíže u objektu.
	Měření odraženého světla - náhrada objektu rukou	Nemůžeme-li se k objektu dostatečně přiblížit, měříme světlo odražené od dlaně, vzdálené řádově 20 cm od čidla exposimetru - tak, aby na ruku dopadalo stejné světlo jako na fotografovaný objekt a exposimetr přitom ruku nestínil. Osvit prodloužíme proti naměřené hodnotě cca na dvojnásobek.
	Měření odraženého světla - náhrada objektu šedou tabulkou	Viz výše, pouze ruka je nahrazena továrně či doma vyrobenou šedou tabulkou. Pozor na to, aby tabulka měla dostatečně velké rozměry a neměřili jsme i její okolí. Změřený osvit pak prodloužíme o půl clonového čísla. Je-li hlavní objekt ve stínu, umístíme šedou tabulku do jeho blízkosti. Zjištěnou hodnotu osvitu nemusíme korigovat. Použijeme-li však bílého papíru, sněhu a pod., zjištěný osvit prodloužíme na čtyřnásobek.
	Měření dopadajícího světla	Ještě jednou, pokud možno co nejblíže fotografovanému objektu ! Při měření pomocí exposimetru Sekonic L-398 nasadíme před čidlo mléčně zbarvenou polokouli (Lumisphere)
	Měření odraženého světla	Při měření odraženého světla exposimetrem Sekonic L 398 nasadíme před čidlo směrovou mřížku (Lumigrid), abychom neměřili postranní paprsky.
	Měření dopadajícího světla a kontrastu scény	Při měření použijeme mléčně zbarvený filtr, případně u Sekonicu 398 plochou mléčně zbarvenou předsádku (Lumidisc). Měříme postupně jednotlivá světla.Stejným postupem měříme při reprodukci plochých předloh rovnoměrnost osvětlení předlohy - za běžných okolností postačuje střed a 4 rohy.

Vezmeme exposimetr, změříme exposici - viz výše - a máme zaručený dobrý obrázek ? Ještě ne !!! :-) Nejsme automaty a se světlem pracujeme tvůrčím způsobem. Jak ?

• Není-li možné měřit odražené světlo hlavního motivu samostatně (nemůžeme-li se k němu dostatečně přiblížit), můžeme odečíst vliv pozadí. Je-li motiv proti temnému pozadí, prodloužíme exposici na dvojnásobek. Je-li motiv proti světlému pozadí, zkrátíme osvit na polovinu.

• Čerstvě napadaný sníh odráží asi 73 % dopadajícího světla, 3 dny starý sníh asi 60 %. Při změřené době osvitu 1/125 nastavíme tedy 1/250 (čerstvý sníh) nebo 1/200 (starší sníh).

• Při fotografování motivu proti obloze je rovněž možné naklonit exposimetr tak, aby světlem oblohy nebylo měření ovlivněno (pomůže i přiclonit rukou).

• Výjimku proti této úpravě osvitu tvoří motivy, které chceme zachytit jako siluety. Zde měříme exposici pozadí.

• Pokud fotografujeme motivy v blízkosti světelných zdrojů, namíříme exposimetr tak, aby nezabíral svým úhlem měření přímo tyto zdroje (m.j. i chráníme snímač).

• Při práci s umělým světlem (je-li příliš slabé a exposimetr dostatečně neukazuje), měříme světlo, odražené od bílého papíru a stupnici citlivosti materiálu nastavíme o + 7 DIN.

• Optimální poměr osvětlení (při měření kontrastu scény) je 1 : 4. S tímto kontrastem si poradí každý film, papír i digitál :-).

• Používáme-li při fotografování filtrů, nasazených na objektivu, nesmíme zapomenout na jejich prodlužovací faktor. Neplatí (pochopitelně) pro přístroje TTL, které ukazují již přímo správnou hodnotu.

• Podobně můžeme změřit i prodlužovací faktor neznámého filtru. Vybereme středně jasnou, nepříliš kontrastní scénu a změříme exposici bez filtru a s filtrem...

• Fotografujeme-li reprodukce kontrastních předloh (výkresy, texty, pérovky) zvětšíme osvit o 1 a 1/2 clony.

• Osvitoměr se selenovým článkem nikdy nevystavujeme zbytečně světlu, zvláště přímým slunečním paprskům, neboť článek by mohl ztratit svoji citlivost...

• Osvitoměry s fotoodpory CdS nesmíme nikdy vystavit na delší dobu silnému světlu. Při dalším měření bychom naměřili větši hodnotu, než odpovídá skutečnosti. Proto je dobré, aby byl, pokud jej nepoužíváme, uložen v pevném a pokud možno světle nepropustném pouzdře, případně objektiv TTL přístroje zakryt krytkou. Tedy, ono to platí i pro digitály, že pro čip je lepší, když není vystaven zbytečně silnému světlu... :-)))

Tak to by bylo asi tak všechno. Teoreticky jsme nyní vybaveni a můžeme se pustit do pokusů. Tak dobré světlo !