OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování

Stereoskopická fotografie I.

Úvod :

Se stereoskopickou (moderně 3D) fotografií jsem se setkal již jako malé dítě. Dostal jsem krabičku starých fotografických desek formátu 5x10 cm, na kterých byly obrázky ze zákopů u Verdunu. A pak jsem mezi domácími poklady nalezl balíček obrázků J.V. Friče z jeho cest do Afriky a k tomu krásné kukátko...

Tento druh fotografie u nás není příliš rozšířený...možná proto, že nejsou dostupné přístroje, kukátka, vypadá to příliš složitě... jak to vlastně je ?

Již od dob vzniku fotografie je jedním z jejích charakteristických atributů snaha o co nejdokonalejší a nejvěrnější zobrazení všeho, s čím se člověk ve svém okolí setkává. Po černobílém údobí  vývoje postoupila fotografie na kvalitativně vyšší - barevnou úroveň. Jedná se však v obou případech o plošné zobrazení skutečnosti, postrádající významnou informaci o prostorovém umístění předmětů. A právě proto se lidé začali zabývat pokusy o prostorové zobrazení - stereoskopií.

Podíváme-li se na nějaký předmět jen jedním okem, vnímáme jej plošně. Díváme-li se oběma očima, každé oko vnímá předmět pod jiným úhlem. A právě tento úhel, přesněji rozdíl mezi nimi ( tzv. paralaxa) má pro stereoskopii velký význam. Podle celé řady výzkumů je optimální hodnota paralaxy 70 úhlových minut. tato hodnota by měla být při stereoskopickém snímání dodržena, její překročení vede ke vzniku chybných stereoskopických snímků a nadměrné námaze okohybných svalů. Praxe ukázala, že velmi dobré prostorové zobrazení získáme ještě při paralaxe 20 úhlových minut a postačující ještě při 10 úhlových minutách.

A z toho můžeme vypočítat rozsah vzdáleností, který umíme stereoskopicky zobrazit. Pro tzv. normální stereoskopickou základnu (tedy vzdálenost očí 65 mm) získáme prostorové zobrazení v rozsahu přibližně 3,2 - 22 m.

Pro jiné vzdálenosti uvádí potřebné údaje tato tabulka, vypočtená pro běžný objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm :

Z této tabulky je zřejmé, že čím vzdálenější předmět chceme zobrazit prostorově, tím delší stereoskopickou základnu musíme mít.

Dále můžeme dovodit, že pro makrofotografii bude vzdálenost 65 mm příliš velká a v mnoha případech bude postačovat vzdálenost řádově jednoho centimetru. Vzorečky pro výpočty budou uvedeny v samostatném dodatku.

Metody stereoskopického snímání

rozlišujeme dvě.

Metoda rovnoběžných os spočívá  v tom, že osy obou objektivů, vzdálených o stereoskopickou základnu, jsou rovnoběžné, což je analogické lidským očím, zaostřeným na nekonečno.

Metoda protínajících se os vychází z principu, že osy obou objektivů, vzdálených o stereoskopickou základnu se protínají v bodě, v němž je umístěn fotografovaný předmět ( jeho střed). Tato metoda poskytuje věrnější obraz, protože směr os objektivů je totožný se směrem os očí, které fotografovaný předmět pozorují.