OTOvy stránky nejen o fOTOgrafování

Stereoskopická fotografie II.

Postupy stereoskopického snímání

Z toho, co bylo dříve uvedeno je zřejmé, že pro získání stereoskopického vjemu musíme zhotovit dva snímky při určité stereoskopické základně - tzv. stereoskopickou dvojici. jednotlivé snímky je možno pořídit současně, v některých případech i postupně :

a) jedním přístrojem.

K získání stereoskopické dvojice postupným snímáním stačí libovolný fotografický přístroj. Nejprve pořídíme například levý snímek a pak po odpovídajícím posunutí přístroje ve směru kolmém k ose objektivu snímek pravý. Přitom můžeme využít buď výrobci přístrojů dodávané tzv. stereoskopické sáňky, které bývají pro zjednodušení opatřeny měřítkem, nebo jednoduché doma vyrobené pomůcky...Nejjednodušší však je pouhý pohyb v rukou drženého přístroje o odhadnutou vzdálenost, v případě fotografování krajiny, hradů, zámků a pod. postačuje popojít několik kroků.  Tímto způsobem lze získat pouze stereoskopické dvojice nehybných předmětů, protože sebemenší pohyb fotografovaného předmětu naruší stereoskopický vjem.

Pro první pokusy nepotřebujeme žádné zvláštní vybavení - vyhovuje jakákoliv jedno či dvouoká zrcadlovka nebo jiný přístroj s matnicí. Přístroje s průhledovým hledáčkem jsou obecně méně vhodné, neboť obraz v jejich hledáčku je malý a obtížně se volí správný výřez.

Zvolíme záběr, změříme exposici a exponujeme první snímek. Přitom dbáme na to, abychom přístroj měli optimálně ve vodorovné poloze, případně budeme muset při obou obrázcích zachovat stejný sklon přístroje. V hledáčku si pečlivě zapamatujeme místo, na kterém se nachází hlavní motiv - při druhém snímku musí být tento motiv umístěn stejně.

Potom přístroj posuneme o námi předem zvolenou vzdálenost do strany, standardně oněch 65 - 70 mm. Při makrofotografii postačuje několik mm až cm, fotografujeme-li kupříkladu vzdálený hrad v krajině bez výraznějšího popředí, klidně postoupíme stranou i několik metrů, umístíme hlavní motiv na stejné místo v hledáčku a exponujeme druhý obrázek. Chceme-li samostatně bádat, můžeme pořídit několik "druhých" obrázků s rozdílnou stereoskopickou základnou.

Při prohlížení takto získaných dvojic obrázků ať již brýlemi, nebo v stereoprohlížečce, je pro vznik stereoskopického vjemu důležité, aby obrázky byly adjustovány takovým způsobem, že jejich středy jsou vzdáleny oněch 65 - 70 mm - ale o tom podrobněji v kapitole o prohlížení a projekci.

Zjistíme-li, že nám tento způsob snímání vyhovuje ( objevíme přitom, že pokud například fotografujeme vzdálený les, jemný pohyb listí nám až tak moc nevadí, pokud hlavní motiv je dostatečně výrazný ...), můžeme si pořídit stereoskopické sáňky, případně je sami zkonstruovat. Několik obrázků pro inspiraci :

Miniaturní stereosáňky, vhodné například pro stereoskopickou makrofotografii.	Jednoduchá "překlápěcí" stereopodložka...	...a její konstrukční výkres.	Výrobně složitější univerzální stereosáňky.

Nejkvalitnější stereoskopické obrázky a to i pohybujících se předmětů získáme pouze současnou exposicí obou snímků stereoskopické dvojice. Toho lze dosáhnout :

b) Speciálním stereopřístrojem.

Pokud vím, v současné době je na trhu jediný přístroj pro stereoskopii - výrobek hongkongské firmy Loreo. Tato firma, bohužel, vyrábí pouze kinofilmový plastový "stereo kompakt" s objektivy ohniskové vzdálenosti okolo 35 mm.

Podíváme-li se ovšem do různých bazarů a obchodů s použitým zbožím, můžeme při troše štěstí narazit na některý z těchto přístrojů :

Sovětský Sputnik 6x6 - tři objektivy. Snímací 2x T 22 4,5/75 mm, zaostřovací objektiv se světelností 2,8. Snímací objektivy mají spřažené centrální závěrky 1/100 - 1/10 + B, clona max 22.

Belplasca ( NDR) - kinofilm, 2 objektivy Tessar 3,5/38 mm, max. clona 16, exposiční doba 1/200 - 1 s + B, spřažené ostření od 1 m, průhledový hledáček. V NDR bývala cena okolo 450 DM.

Stereo 35 ( Meopta ČSSR) - objektivy Mirar 3,5/25 mm, závěrka 1/60 a B, průhledová hledáček. Na šikmo vedený kinofilm pořizuje stereoskopické dvojice formátu 11 x 13,5 mm. Cena bývala v obchodě okolo 1400 Kč, dnes se v bazarech pohybuje okolo 2 - 2,5 tis. Kč.

A potom ještě Stereomikromy a celá řada dalších přístrojů, které se z tehdejšího kapitalistického světa na naše území dostaly individuálním dovozem...

c) Stereopřístrojem s předsádkou, případně speciálním stereoobjektivem.

Speciální stereoobjektivy s bajonetem Pentax, Canon a Nikon opět vyrábí a dodává hongkongská firma Loreo v provedení pro kinofilmové zrcadlovky i digitální přístroje. Jedná se o jednoduchý celoplastový objektiv se zrcátky, pracující na stejném principu, jako zrcadlová stereoskopická předsádka. Pro kinofilm je ohnisková vzdálenost tohoto "objektivu" cca 35 mm, clona 11 a 22, ostření ve třech stupních : I. 1 - 2,5 m, II. 2 - 6 m, III 5 m - nekonečno.

Stereoskopický objektiv fy Loreo pro digitální fotopřístroje s bajonetem Pentax zepředu...	...a ze zadní strany.	Zeissova stereopředsádka, určená pro objektiv f = 50 mm se závitem M 49x1, určená pro snímání ve vzdálenosti od 2 m do nekonečna

Jinak v bazarech můžeme občas objevit předsádky pro přístroje Exa, Exakta a Asahi Pentax, určené k nasazení na objektiv. Předsádek se vyráběly dva typy. První, rozšířenější, je zrcadlový, vytvářející stereoskopickou základnu 65 mm. Ten je určen pro fotografii předmětů od 2 m do nekonečna.  Druhý typ předsádky, hranolový, vytváří stereoskopickou základnu 12 mm  a je určen pro snímky v rozmezí 0,15 - 0,2 m. Tyto předsádky jsou určeny k nasazení na objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm se závitem M 49. Kromě těchto předsádek můžeme občas potkat i plastové předsádky Made in USSSR...věřte, fungují i ty :-) Bazárové ceny kovových stereoskopických předsádek se pohybují ( orientačně) okolo 1500 - 2 tis. Kč.

Zásadní nevýhodou uvedených stereoobjektivů a předsádek je skutečnost, že snímají stereoskopickou dvojici na jedno políčko kinofilmu, případně i čip. Znamená to tedy, že namísto "ležatého" formátu s poměrem stran 2:3, získáme dvojici obrázků "na výšku" s poměrem stran cca 4:3. A k tomu je žádoucí přihlédnout při volbě fotografovaných motivů.

d) Snímání dvojicí shodných (nebo podobných) přístrojů.

V dnešní době elegantní řešení, nevhodné pouze pro makrofotografii. Jde o to, abychom sehnali dva dostatečně malé  (a pochopitelně i levné) přístroje, které umístíme na společnou základnu. Přitom vzdálenost os jejich objektivů tvoří stereoskopickou základnu - tedy 65 mm a více. Na zahraničních internetových stránkách, zabývajících se stereofotografií, jsem nalezl několik těchto řešení, ať už s klasickými kompakty na kinofilm, nebo levnějšími digitály. Jedinou složitější záležitostí, kterou musí každý konstruktér v tomto případě vyřešit, je synchronní ovládání obou spouští. To je, pochopitelně, nejsnáze řešitelné v případě, že se jedná o přístroje, které mají vyveden konektor pro dálkovou spoušť....I v tomto případě musíme při následné adjustaci stereoskopických dvojic dbát na to, aby středy obou obrázků byly vzdáleny právě 65 mm.